Havlas.eu

Před několika dny carnero nadhodil, že už dlouho nemůže vyřešit drobné češtinářské dilema. A sice zda se slovo „stylus“ (tyčinka na ovládání dotykových displejů PDA a mobilních telefonů) má skloňovat s nebo bez koncovky -us. Tedy zda člověk ovládá telefon stylem nebo stylusem. Jazykový cit tady moc nepomůže. Člověk by řekl, že obojí zní stejně dobře, potažmo stejně špatně. Udělal jsem tedy na tohle téma malou anketu mezi několika odborníky na jazyk. A výsledek? Není to tak jednoduché, neb čeština je krásný, ale zapeklitý jazyk.

První názor, který jsem získal, byl velmi stručný: „Skloňujeme to ‚bez stylusu‘, ‚se stylusem‘…“. Dost jednoznačné. A s ohledem na to, že jsem oslovil jen důvěryhodné zdroje, se zdálo být rozhodnuto. Jako obvykle stačí jen vědět, kde se zeptat. Jenže než jsem jen stihl domyslet, jak rychle se problém vyřešil, dorazila druhá odpověď. A jak to tak bývá, zcela protichůdná: „Zřejmě jsou možné obě varianty, ale korektnější bude ta ‚se stylem‘. Většina podobných slov se skloňuje takto, koneckonců máme antirové programy, nikoli antivirusové, program se zasekne v nekonečném cyklu, nikoliv cyklusu a podobně.“ Takže zjevně ani mezi jazykáři nepanuje v tomto úplná shoda. Koneckonců nebylo to poprvé, už jsem zažil i situace, kdy se dva odborníci na slovo vzatí (a jinak velmi rozumní lidé), dokázali hádat celé dny o jazykově sporném bodu…

Další odpověď na toto téma pak byla velmi rozsáhlá a pěkně vysvětlená: „Sám jsem to zrovna před pár dny použil. Napsal jsem ‚stylusem‘, protože ‚stylem‘ by mi nebylo rozumět. Běžně se snažím dodržovat tradiční zvyklosti skloňování, ale někdy to nejde: třeba protože dotyčný tvar je už obsazen úplně jiným významem, nebo není zažitý v daném kontextu. Například: Popíjel na náměstí se santem… Ufff? (Se santusem. ;-)) Nebo: Když tě babička požádá, abys jí ořezal fikus, pomůžeš jí s fikusem — ne s fíkem! Pak jí pomůžeš zasadit krokusy, ne kroky! A poradíš se o tom s fiškusem… Shrnul bych to takto: Věci, nástroje, rostliny a slova slangová se zjevně často skloňují tak, že základem je celé znění prvního pádu, zejména tehdy, kdy by jinak vznikly tvary naprosto nesrozumitelné.“ Sečteno podtrženo: Správné tvary jsou zřejmě oba, „správnější“ by byl asi ten bez koncovky, ale v tomto případ je lepší volit tu „méně správnou“ variantu.

Není ovšem nad to, když si člověk může své dedukce potvrdit. A v tomto případě kde jinde, než v Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Zde této problematice věnují poměrně obsáhlý komentář:

Substantiva latinského a řeckého původu končící v 1. pádě na -us se přizpůsobují domácímu skloňovacímu systému v různé míře.

U slov jako rytmus, realismus, cyklus, úzus a dalších se cizí původ pociťuje velmi zřetelně. Koncovku -us si podržují pouze v 1. a 4. pádě jedn. čísla, zatímco v ostatních pádech se pádové koncovky připojují k původnímu základu a slova se skloňují podle vzoru mužského neživotného „hrad“: rytmus, rytmu, … rytmem.

Naproti tomu u slov jako citrus, fíkus, turnus, kaktus, luxus a dalších se zakončení -us chápe už jako součást slovního základu, a je proto přítomno ve všech pádových tvarech: citrusu, fíkusu, kaktusu atd. Z příkladů je vidět, že tento způsob skloňování se uplatňuje více u těch podstatných jmen, která pronikla do neodborného užívání.

U podstatného jména cirkus je stav složitější. Je-li ho užito ve významu cirku starořímského, je stále ještě živé skloňování cirku, cirkem, jak o tom svědčí četné doklady z ČNK. Ve významu dnešního cirkusu s cvičenými zvířaty, klauny a polykači ohně už naopak převažuje skloňování cirkusu, cirkusem, a podobně je tomu i při užití tohoto slova ve významu ‚zmatek, shon‘ apod. Rozlišení tvarové jde tu — většinou — ruku v ruce s rozdílem ve významu (podobně např. vycházka do centra x nákup v Centrumu); mohli bychom však doložit i četné příklady tvarového kolísání a ani současné kodifikační příručky nezacházejí s tímto slovem jednotně.

Právě volba koncovky může (ale nemusí) navozovat rozdílné asociace. Můžeme se lišit v názoru na to, co například mínil autor článku, který při komentování jisté politické scény psal o politickém cirku, a co jiný autor, který psal o méně úspěšných klaunech politického cirkusu.

Ano, takže i podle ÚJČ jde zjevně o libovůli autora (byť argument o neodbornosti slov skloňovaných s -us tíhne spíše k variantě ‚se stylem‘)  — respektive o jeho jazykový cit a o to, co chce přesně vyjádřit. Je tedy na každém jednotlivci, aby si porovnal argumenty pro a proti a zvolil svou cestu. Nebo, jak povídal jeden z dotazovaných, „nejlepší je napsat ‚dotykovým perem‘“ ;-).