Havlas.eu

Hledal jsem takhle něco na Googlu, když tu mě zaujal text z nějakého blogu. Nadpis článku totiž zněl „PirateBay – vinni nebo nevinni?“. Nejprve jsem chvíli přemýšlel nad tím, co měl autor vůbec na mysli, a pak jsem začal pátrat po tom, zda je tato formulace správně česky. I když to na první pohled vypadá spíš jako nesmysl, bloger projevil docela obstojnou znalost české gramatiky: Tento tvar skutečně (uznáme-li, že PirateBay jsou „oni“, což je poněkud sporné) správně je. Člověk je sice vinen, ale vinný; sklípek je také vinný, viný není nikdo/nic. Nebo měl možná bloger štěstí a správný tvar dobře tipnul…

Tak či onak mi ovšem stále přijde, že zmíněný titulek správně není. Gramaticky snad ano, ale zkuste si jej třeba říci nahlas, ideálně s patřičným dramatickým nádechem. Podle mě to nejde: Já tam pořád slyším nějaké víno, které tam rozhodně nepatří. (Ledaže by autor byl při tvorbě nadpisu pod vlivem…) Bohužel skutečnost, že autoři textů sice obvykle (až na drobné úlety) zvládají gramatiku, ovšem stylistická a obsahová správnost textu stojí za starou bačkoru, pozoruji čím dál častěji. A to i v případě daleko renomovanějších zdrojů, než je nějaký blog.

Těžko ovšem za to někoho kárat. Školní osnovy výuky českého jazyka nutí žákům a studentům hromady jmen (místy až pochybných) autorů, v lepším případě i trochu gramatiky, ale rozumně se písemně či ústně projevit, to nikdo nemusí. Maturitu z češtiny pak získá v pohodě i hotentot. A slavné nové státní maturity se pod tento trend jen podepsaly. O tristní úrovni výuky projevu v mateřském jazyce mě v poslední době utvrdil třeba také fakt, že na jedné (nejmenované) škole dostali žáci v rámci výběru písemné části maturitní zkoušky z českého jazyka možnost psát též fejeton. Tento však musel být minimálně pětistránkový! Vážně by mě zajímalo, které noviny by „sloupek“ podobného rozsahu otiskly.

Ještě jedna poznámka na okraj: Zmiňovaný nadpis článku na blogu je fatálně špatný i z hlediska redakčně-marketingového. Nejenže mě nedonutil článek přečíst, ale právě naopak mě donutil odběhnout na úplně jiné webové stránky (abych si ověřil jazykovou správnost). Samozřejmě jsem se k němu už poté nevrátil a Bůh ví, že na tenhle blog už asi nikdy nezavítám. Kupodivu ne proto, že by se mi nelíbil…