Založte si časopis
Chcete si vytvořit vlastní úspěšný titul? Je to jednodušší, než si myslíte. Dokonce daleko jednodušší než psát úspěšný blog. Na internetu totiž musíte poctivě doplňovat nové příspěvky a dlouho čekat, než někdo začne (pravidelně) chodit. A pokud tyto příspěvky nějakým způsobem nevynikají, možná, že váš blog nikdy úspěšný nebude. Jistou cestou do pekel pak je začít opisovat různé drby a historiky z e-mailů. Ovšem pokud něčím podobným naplníte časák, který označíte za „lifestylový“, úspěch je zaručen…
Nevěříte? Zkuste porovnat následující dvě citace. První pochází z prosincového (tj. 12/2008) čísla časopisu Cosmopolitan, konkrétně z článku „Jak nás přistihli při sexu“ (strana 28). Abych byl ještě konkrétnější, jde o rubriku „Důvěrně — Zpovědi“, kde se čtenářky dělí o své zážitky. Tento se stal Janě, dvaadvacetileté studentce:
„Při praktikách z biologie jsme měli za úkol zkoumat pod mikroskopem vlastní sliny. Na mém pokusném sklíčku, se ale na rozdíl od ostatních vzorků něco pohybovalo! Pozoruhodnou anomálii jsem hned nahlásila profesorce. Ta se podívala do přístroje a pobaveně na celou třídu zahlásila: ‚Slečno, máte v puse spermie. Neměla jste náhodou včera rande?‘“
Když to Jana posílala do Cosmopolitanu, asi to moc trapné nebylo — spíš se chtěla pochlubit pikantním zážitkem. Nicméně i tak si dovolím druhou citaci, aby chudinka věděla, že v tom není vůbec sama. Nebo Jana netušila, že se stala obětí kruté msty?
Na jakési škole, snad střední, prováděli v laboratorních cvičeních pozorování slin. Jedna studentka tam byla dost neoblíbená, a tak se dva kluci rozhodli, že jí něco provedou. Popadli jedno podložní sklíčko, jeden z nich se s ním zavřel do kabinky na záchodech, vyhonil si ho na něj a sperma přiklopil krycím sklíčkem. V laboratoři pak tenhle preparát podstrčili studentce pod mikroskop. Když se studentka chtěla podívat na své sliny, tak se hned lekla a zavolala na učitele, že se jí tam něco hýbe. Učitel přišel k jejímu mikroskopu, chvíli sledoval dění před objektivem, a pak prohlásil: „Slečno, když už to děláte takhle, tak si potom aspoň vypláchněte pusu.“
Chudinka Jana, což? Kupodivu jsem ten druhý příspěvek ovšem nesebral mezi kamarády v hospodě, ale ve vědecké publikaci. Jde o dílo PhDr. Petra Janečka, jež nese název „Černá sanitka: Třikrát a dost“ a podtitul „Mytologie pro 21. století“. Ano, přesně tak, jde o sbírku tzv. urban legends, tedy moderních bájí a pověr. Nezbývá než dotyčné redaktorce, která „kamarádí se studentkou Janou“ doporučit, aby o něco více četla. Třeba i na internetu.
Reakce na carnero @ 23.12.2008:
A já se pak divím, proč mě lidi osočují z toho, že si dotazy do naší listárny vymýšlím, ač by mě to, na co se lidé ptají, ani nenapadlo ;-)
Reakce na ELfkaM @ 24.12.2008:
Jednoznačně protože si výjimka. Občas koukám do různých časopisů – doma se poschází většinou věci typu Spy, Cosmopilitan a Maxim. Ve většině z nich, mají-li něco jako listárnu, dotazy buďto recyklují nebo mají nějaké šablony. Zvlášť když čtu v průběhu roku, zjišťuji že se tam opakují stále ty samé dotazy. A když nejsem líný vyhrabat starší číslo zjistím, že jsou často i naprosto stejné s jednou výjimkou – jméno tazatele.
Reakce na carnero @ 24.12.2008:
To je vidět, že za sebou nemají vysokou… neumí kreativně opisovat ;-))
Já myslím, že tyhle rubriky mohou být pravdivé opravdu jen v případě odborných časopisů. Podle mě k recyklaci a cucání z prstů, příp. z jiných zdrojů dochází ve většině časopisů – když zůstanu u toho Cosma, často se v článcích objevují věty jako „to potvrzuje i třiadvacetiletá květinářka Alena“ , přičemž úryvky článku postupně nějakým způsobem potvrzuje několik dalších „čtenářek“, s různými jmény i povoláními. Jak by něco takového asi mohlo fungovat??? To jim tam lidi píšou životní příběhy a oni z toho pak dělají koláž? Asi ne, spíš mají vymyšlenou velmi hrubou kostru čehosi a potřebují ji něčím vycpat (HODNĚ vycpat) a dodat jí na věrohodnosti.
Reakce na Queequeg @ 30.12.2008:
Způsob psaní „to potvrzuje i třiadvacetiletá květinářka Alena“ je jedna z věcí, které jsem dodnes nepochopil. Média (i bulvární) u nás (nejen) se (bohužel) těší natolik velké autoritě, že cokoliv napíší bude automaticky považovánu za pravdu, aniž by bylo nutné to nějak dokazovat (po hříchu). Proč se tedy něco takového používá? K něčemu podobnému bych se uchýlil jen v situaci, kdy ve věci bude panovat rozpor — například „odborná literatura říká A, ale zkušenosti mnoha uživatelů hovoří o B“. No, asi bude něco na tom vycpávání… (I když ani to moc nechápu, když lidé koupí klidně sto stran fotek a reklam bez jediného smysluplného článku.)
Tak práce redaktora „listárny“, do které nikdo nepíše musí být těžká. A to pak urban legends, kterým všichni věří, přijdou vhod. Stejně jako třeba v Maximovi, v rubrice prezentované jako „normální holky se nechaly nafotit“, jsou zpravidla fotky stále stejných žen, pokaždé s jiným jménem. A překvapivě na nich jsou profesionální modelky :)