Havlas.eu

Uprostřed krásných strmých svahů Jeseníků stojí něco, co by zde málokdo čekal. Jedna z nejvýkonnějších elektráren v Česku. Nejde však o žádnou ekologickou katastrofu. Právě naopak. Přečerpávací vodní elektrárna (PVE) Dlouhé stráně je stavba, která s minimálními dopady na místní přírodu velmi významně pomáhá ekologii v celorepublikovém, ne-li v celoevropském měřítku. Opravdu, ač o Dlouhých stráních u nás málokdo ví, je to stavba, která snese srovnání s nejzajímavějšími a největšími energetickými zdroji v Evropě.

Vlevo administrativní budova elektrárny, uprostřed autobus, s kterým exkurze popojíždí po jednotlivých částech, vpravo za autobusem je vidět vstup do podzemních prostor a na pozadí se tyčí 56metrová hráz spodní nádrže.

Hned zpočátku této malé (foto)exkurze by bylo vhodné říci, co to vůbec je PVE a k čemu slouží. Nebojte, žádná suchá teorie, jen kratičký náhled do zákulisí elektrických zásuvek: Elektřinu nespotřebováváme celý den rovnoměrně, ale právě naopak velmi nárazově. Ráno všichni zapneme rychlovarné konvice a kávovary, v koupelnách fény a podobně. Následně se vydáme do práce a spotřeba klesne. Kolem oběda se vaří, tudíž následuje další (menší) špička. A nakonec večer opět vaříme, koupeme se, koukáme na televizi, takže spotřeba opět letí do výšin, ze kterých po půlnoci spadne prakticky na nulu. Bohužel výkony konvenčních elektráren se prakticky nedají regulovat — jak tepelné tak atomové elektrárny musí fungovat na 100 %, jakékoliv odstavení znamená pauzu na několik dní, týdnů, ne-li měsíců. V případě dalších zdrojů — zejména vodních a větrných elektráren — je sice rychlá odstávka technicky možná, ale nabízí se morální otázka: Opravdu je rozumné odstavovat čisté zdroje na úkor spalování uhlí? Tedy alespoň u nás. Například v jádrem poháněné Francii mohou v tomto ohledu spát energetici v klidu…

V podzemí elektrárny — „špunty“ dvou soustrojí reverzních turbín a generátorů/motorů. Všimněte si „oken“ u stropu a vzadu jednoho z jeřábů s nosností 250 tun.

Když tedy nelze výrobu elektřiny přerušovat tak rychle, jak klesá poptávka, přímo se nabízí možnost nadbytečnou energii uskladňovat a následně využívat v odběrových špičkách. Jenže v tomhle ohledu je situace ještě tristnější. Všichni to koneckonců známe z běžného života — akumulátory mobilních telefonů a notebooků rozhodně nevydrží přístroje napájet tak dlouho, jak bychom chtěli a potřebovali, a přitom jde o nenáročná zařízení. Také použitelné elektromobily neexistují právě díky naší neschopnosti elektřinu skladovat. A čím více energie, tím nemožnější je její akumulace. Tedy až na jednu výjimku, kterou jsou právě přečerpávací vodní elektrárny. PVE je taková gigantická baterka, jejíž hlavní součástí jsou dva zásobníky vody — zpravidla údolní přehrada a v kopcích (horách) vysoko nad ní druhá přehrada či nádrž. Tato dvě vodní díla jsou propojena obrovskými trubkami (vnitřní průměř potrubí je zpravidla něco kolem tří až pěti metrů), přičemž před výpustí do spodní nádrže jsou reverzní (obousměrné) turbíny. Když je špička, spouští se voda z horní nádrže do dolní a vyrábí elektřinu. Když je prudu nadbytek, otočí se směr turbíny, ta ve velkém začne odebírat ze sítě proud (dodávaný konvečními neodstavitelnými zdroji) a akumulovat jej v podobě vody v horní nádrži.

Detail gigantického jeřábu sloužícího jk vyzdvižení soustrojí turbíny a generátoru.

A jak jsou na tom Dlouhé stráně? V údolí na říčce Divoká Desná stojí 56 metrů vysoká sypaná kamenná hráz, která zadržuje až 3,4 miliony metrů krychlových (kubíků) vody. Slovíčko „až“ není vůbec bezvýznamné, protože 2,7 milionu krychlových metrů vody dokáže elektrárna přesunout do horní nádrže — výška hladiny spodní nádrže tak během dne může kolísat až o 22 metrů! Horní nádrž se nachází na vrcholu kopce v nadmořské výšce 1 350 metrů, o více než 510 metrů výše než nádrž spodní. Díky této hodnotě drží PVE Dlouhé stráně další rekord — jde vodní elektrárnu s největším spádem (výškový rozdíl spodní a horní hladiny) u nás, přičemž je srovnatelná i s mnohými alpskými elektrárnami. Horní nádrž je vyasfaltována, aby se zabránilo nežádoucímu průsaku vody (nedávno se povrch měnil, zajímavou reportáž z této akce naleznete na Technetu). Oba zásobníky jsou pak propojeny dvěma pod zemí uloženými „trubkami“ (s ohledem na několikametrový průměr by se slušelo říci spíše tunely). Délka každého tohoto propojení je bezmála dva kilometry.

Spodní nádrž — betonová kostka vpravo je ústí potrubí z horní nádrže. Čeřící se hladina v blízkosti tohoto objektu značí, že elektrárna vyrábí a že se tedy ke dnu nádrže vypouští 30 metrů krychlových vody za sekundu (pokud si ten údaj dobře pamatuji). Ještě jedné věci si všimněte: Z výtokového objektu vede most a na jeho konci je pilíř natřený asfaltem. Na výšce nátěru je dobře vidět, kam až může sahat voda.

Další zajímavostí PVE Dlouhé stráně je fakt, že kromě přehrady, impozantního jezera na vrcholu kopce a oplocené administrativní budovy v horském stylu, z ní na povrchu neuvidíte zhola nic. Celá stavba je totiž koncipována jako podzemní, takže chcete-li vidět elektrárnu, musíte z dosahu denního světla. Na konci zhruba stometrového tunelu, který se cca ve třech čtvrtinách rozdvojuje, jsou dvě podzemní haly. V „menší“ (115×16×22 metrů) jsou transformátory, rozvodna a další elektrozařízení, ve větší (88×26×50 metrů) není skoro nic — tedy alespoň na první pohled. Za běžného provozu totiž vidíte jen „špunty“, vrcholky v šachtě zapuštěných reverzních Francisových turbín se spojenými generátory/elek­tromotory. Hala je veliká z toho důvodu, že během velkých údržeb se celá tato soustrojí ze šachet vyndávají a opravují se uvnitř ní. K vytažení takové hromady železa slouží dva jeřáby s nosností 250 tun (!), jež lze vidět u střechy haly. Tyto jeřáby jsou další věc, kterou budete jinde hledat těžko. Mimochodem, podzemní haly mají velmi vtipně řešené osvětlení. Zářivky jsou umístěny za falešnými okny u stropu, takže to celé vypadá, jako by do prostoru proudilo denní světlo.

Horní nádrž je moře v mracích. Obvod nádrže činí bezmála dva kilometry, maximální hloubka 48 metrů. O rozměrech dává dobrou představu silnice na dno nádrže, kterou můžete vidět v pravé části snímku.

Výkon PVE Dlouhé stráně činí impozantních 2×325 MW (tedy 650 MW), což ji řadí mezi jednu z nejvýkonnějších elektráren u nás. Dokonce před spuštěním Temelína (každý blok 1 000 MW) byly Dlouhé stráně nejvýkonnější elektrárnou vůbec, a tak hravě dokázaly pokrýt výpadek jakékoli jiné naší elektrárny. Ostatně kromě regulačních úkolů plní funkci rezervy dodnes — také proto, že na plný výkon najede do 120 sekund od vydání příkazu na centrále naší rozvodné sítě. A odstavit ji lze dokonce za pouhých 90 sekund!

Příjezdová cesta k horní nádrži dává dobrou představu o poloze nádrže v horách.

Stavba elektrárny byla velmi prozíravě zahájena už v roce 1978, ovšem v osmdesátých letech se (mimo jiné i kvůli velké finanční náročnosti) postupně utlumila. Porevoluční doba ovšem Dlouhým stráním nakonec přála, taže se stavba znovu rozjela na plné obrátky a v roce 1996 byla elektrárna slavnostně spuštěna. Předpokládaná životnost díla je (opět impozantních) 100 let! Mimochodem, (do)stavba elektrárny se samozřejmě neobešla bez protestů pseudoekologů a jiných rádobyzelených aktivistů, kteří si s oblibou lehali pod stavební stroje a prováděli podobné skopičiny. Tento problém byl energetiky řešen prostým uplacením aktivistů (…). Pikatní na celé situace bylo, že aktivisté si na nový zdroj příjmů rychle zvykli, takže pak pořádali „protesty“ se železnou pravidelností. Co dodat…

Na tomto snímku opět dobře vidíte, že elektrárna zrovna vyrábí proud a tedy odpouští vodu z horní nádrže do dolní. Ustupující hladina zanechává na bocích horní nádrže jasnou stopu.

Velmi dobrá vlastnost PVE Dlouhé stráně je také docela obstojná přístupnost. K oběma nádržím vede krásná silnice, která je otevřena chodcům, in-linistům i cyklistům (auta a motorky mají letos nově vjezd zakázán), takže se můžete přijít podívat kdykoliv. Areál elektrárny samé je samozřejmě již uzavřen, ale není problém si kdykoliv objednat exkurzi (viz oficiální stránky společnosti ČEZ). Exkurze vyjde na lidových 40 Kč + 50 Kč, přičemž v ceně je zahrnuta doprava z vesnice do elektrárny, povídání a promítání v informačním centru, návštěva podzemních prostor elektrárny, doprava k dolní nádrži, doprava k horní nádrži a doprava zpět. Celá akce trvá zhruba tři hodinky a průvodce dělá penzionovaný odborný zaměstananec, takže o perličky není nouze. Rozhodně mohu doporučit.

Porovnáním dvou stavů měřidla hladiny vidíte, že voda klesla o půl metru. Snímky přitom od sebe dělí 12 minut.