Havlas.eu

Když jsem tu před časem psal o Vojenském muzeu ve Svidníku, mimoděk jsem utrousil, že to nejsou zdaleka všechny zajímavé fotky, co jsem z východního Slovenska přivezl. V druhém díle své fotoreportážní triologie vás zavedu do Údolí smrti, do unikátní expozice vojenské techniky v otevřeném terénu. Pacifisté si tedy opět neužijí…

Míříte-li z města Svidník směrem k dukelskému průsmyku, nemůžete přehlédnout zajímavý a často fotografovaný památník. Dva tanky — sovětský T34/85 a německý PzKpfw IV Ausf. F — jsou ve velmi povedené kompozici do sebe zaklesnuty a symbolizují tak tvrdé (tankové) boje, které se zde odehrávaly poslední čtvrtletí roku 1944 v rámci Karpatsko-dukelské operace.

O co vlastně šlo? Sověti v té době už hnali Němce napříč východní Evropou zpět do jejich vlasti. Hlavní proudy však postupovaly více na sever (přes Polsko k Berlínu) a více na jih (směrem k rumunským ropným polím a dále na Vídeň). Takže když na Slovensku, které tehdy bylo „samostatným“ fašistickým státem, vypuklo tzv. Slovenské národní povstání (SNP), povstalci záhy zjistili, že Sověti jsou dále než by bylo potřeba. A naopak německá vojenská prezence hrozí vykoupat povstání v krvi. Podobně jako právě Němci rázně ukončované povstání v polské Varšavě. SNP prostě vypuklo příliš brzy.

Naštěstí pro povstalce se Rudá armáda — třebaže původní plány byly úplně jiné — nakonec rozhodla zaútočit přes obtížně přístupnou a velmi dobře bráněnou oblast dukelského průsmyku. Z vojenského hlediska byla tato akce tak trochu sebevraždou, ale měla velké politické významy: Ze strany Sovětů šlo o vyjádření náklonosti Československu (a tedy prošlapání si cestičky ke „bratrství“), ze strany Československa (jehož armádní sbor se akce také zúčastnil) to byla příležitost očistit se od hříchů (Slováci se tímto distancovali od fašismu; Češi, Moravané a Slezané od složení zbraní a rezignace na vlastní stát). Nakonec ale i jistý vojenský smysl akce našla. Přestože Sověti s Čechoslováky přes Duklu prakticky neprorazili, jejich urputné zdolávání metru za metrem zdejší krajiny na sebe navázalo množství německých sil, které pak chyběly k potlačování SNP.

A nyní už k Údolí smrti samému. Když se po necelých dvou měsících bojů zastavila celá operace na mrtvém bodě a — třebaže Dukla byla dobyta — nešlo pokračovat dále do vnitrozemí, rozhodli se Sověti jedním z vedlejších údolí provést obchvatný útok a odříznout německé obránce těsně za městem Svidník od spojení do vnitrozemí. To by pro Němce samozřejmě znamenalo krutou porážku. Bohužel však byl nepřítel na tuto alternativu připraven, a tak se postup údolím přes vesnice Kapišová — Nižná Pisaná — Vyšná Pisaná proměnil v další krvavou lázeň bez valného výsledku. Nepočítate-li za výsledek stovky mrtvých a desítky zničených obrněných vozidel na obou stranách.

Právě tyto události připomíná unikátní venkovní „expozice“. Přímo ve volném terénu je umístěno několik kusů bojové techniky, odhadem zhruba dvě desítky tanků a několik děl. Ke všem kouskům se můžete (máte-li dost síly drápat se do kopců a občas i se prodírat skrz křoviny) bez větších problémů dostat, důkladně si je prohlédnout a třeba si i na ně vylézt. Pokud se zadaří navštívit Údolí smrti za pěkného počasí, můžete pořídit také nádherné fotky. Mimochodem: Technika není umístěna bez ladu a skladu, naopak, z postavení jednotlivých kusů můžete krásně studovat taktiku postupu tankového vojska.

Pokud tedy budete mít někdy cestu poblíž Dukly, rozhodně doporučuji se v Údolí smrti zastavit. Prohlédnout si vojenskou techniku (no, především tanky), takto zblízka a v jejich „přirozeném prostředí“, to opravdu jinde nemůžete. Navíc díky odlehlosti této oblasti tak můžete učinit praticky sami, jiných turistů a nadšenců potkáte jen pomálu…