Havlas.eu

České dráhy (ČD) rozhodně nejsou organizací, kterou by mohl člověk pochválit jako celek. Často spíš naopak. Na druhou stranu i ta nejprohnilejší brambora má zpravidla svou zdravou část. Podobně u ČD existuje služba, kvůli níž se obtěžuji psát tento převážně pochvalný článek. V nadpisu již zmíněným autovlakem není myšleno to, co možná někteří (minimálně zprostředkovaně) znáte z australských silnic — tedy soupravy těžkých tahačů a několika návěsů. Ani tím nemyslím „vlakový“ spoj z Prahy do německého Norimberka, který pod patronací ČD a DB (německých drah) vozí cestující luxusními dvoupatrovými autobusy. Autovlakem se v podání ČD míní služba, díky níž lze „sbalit svoje auto na cestu“. 

Auta „sbalená na cestu“.

V praxi to probíhá tak, že přijedete na (pražské hlavní — odjinud se nejezdí) nádraží autem, naložíte auto na nákladní vagon a sami zalezete do vagonu lůžkového. Vlaky jezdí přes noc (pravda, jeden i přes den), takže se vyspíte a ráno můžete v cílové stanici, v podtatranském Popradu nebo ve východoslovenských Košicích, pokračovat dále do cíle své cesty. Ušetříte tak nejen auto a pohonné hmoty, ale i poplatky za dálnice i otravné a, ruku na srdce, nebezpečné řízení na dlouhou vzdálenost. 

Na vagonu mnoho místa není, musíte umět řídit.

Cena služby přitom není nijak přemrštěná. Právě naopak. Zakoupíte-li si zpáteční jízdenku (podobné cesty asi zřídkakdy budete chtít podnikat jednosměrně), vyjde to v podstatě za stejnou cenu, jako pohonné hmoty pro auto na danou vzdálenost. Například se ženou jezdíme takto každoročně do Košic: Zpáteční jízdenka pro dva lidi (včetně příplatku za lůžko) a auto letos vyšla na cca 3 600 Kč, přičemž jen cena pohonných hmot na stejnou cestu činí minimálně 3 100 Kč (nejkratší trasou s úsporným autem). Zajímavý je také fakt, že auto člověk veze v podstatě zadarmo. Cena obdobné cesty vlakem bez auta totiž vyjde na zhruba 3 000 Kč.

Nájezdová rampa také není zrovna prostorná. Navíc se může stát, že dolů budete couvat.

Výhodou služby také je, že nákladní vůz s auty má k sobě připojen vlastní lůžkový vůz, do nějž se vůbec nedostanou lidi ze zbytku vlaku. Lůžkové kupé má tedy člověk (dva, tři) z jednoho auta jen pro sebe celou dobu jízdy, ať je zbytek vlaku přeplněný jak chce.

Na horní patro vagonu už je cesta opravdu strmá.

Jistou nevýhodou může být snad jen nakládka a vykládka vozidel. Na relativně úzké a nízké železniční vagóny se najíždí po stejně úzké a relativně strmé rampě. Není to tedy úkol pro nezkušeného řidiče. A co hůř, pokud jedete z/do Košic, v cílové stanici je potřeba z vagonu dolů dokonce couvat. Rozhodně tedy nedoporučuji autovlak nikomu, komu ještě nezaschla barva na řidičáku nebo jezdí jen výjimečně. Na druhou stranu, nikdo takový se asi nebude harcovat s autem do ciziny…