Havlas.eu

Ať se nám to líbí nebo ne, jen málokterá služba hýbe současným internetem tolik jako komunitní portál Facebook. A tím, jak se internet stal běžnou součástí života, hýbe (alespoň občas) Facebook i děním mimo internet. Vzpomeňme například na vajíčkometnou aféru. Nicméně, ač se to skalním facebookistům nebude vůbec líbit, existuje dost důvodů, proč se tomuto fenoménu velkým obloukem vyhnout. Proč kupříkladu nejsem na Facebooku já?

1. Umím dělat weby / mám svoje weby

V době, kdy Facebook spatřil světlo světa, měl jsem za sebou už několik let vývoje webových stránek a v provozu několik vcelku schopných webů. Do dnešního dne se jejich počet utěšeně zvýšil a výhled do roku 2010 dává tušit, že další projekty ještě přijdou. Kdykoliv mám tedy nutkavou potřebu zveřejnit nějaké své myšlenky, stačí vybrat ten správný ze svých webů. Nemusím se nechat omezovat cizí platformou, která nevyhovuje mým potřebám.

2. Facebook nenabízí nic nového

K předchozímu bodu lze namítnout, že není třeba vždy „vynalézat kolo“. Tedy složitě vytvářet web, když existuje funkční platforma pro daný účel. Koneckonců tento blog běží na geniálním carnerově systému udesis právě z tohoto důvodu — nemělo smysl složitě programovat něco, co mi carnero nabídl hotové. Jenže Facebook v tomto ohledu nic převratného nenabízí. Pouze (nutno uznat, že šikovně) spojuje několik služeb v jednu. Prostě kdybych chtěl dělat něco z toho, co Facebook nabízí, mohl jsem to dávno před jeho vznikem dělat na jiných službách.

3. Nejsem ovce

Jestliže k hlavním argumentům facebookistů patří, že „na Facebooku jsou všichni, proto bys tam měl být také“, pak říkám, že právě proto tam rozhodně nebudu. Mám přirozený odpor k čemukoli, s čím souhlasí „všichni“. Jestliže dav říká „A“, já podvědomě fandím minimálně „B“, ne-li „C“. Navíc davy jsou zaslepené a hloupé, což už koneckonců i Facebook sám několikrát velmi barvitě demonstroval.

4. Mám své soukromí / nejsem exhibicionista

Jestliže má někdo pocit, že celý svět musí vědět, co měl k obědu, či jak barevné má zrovna ponožky, nechť to klidně sdělí. Nicméně já ten pocit nemám. Mnohé další informace si zase chci nechat čistě pro sebe — co jsem koupil ženě za dárek, po tom v principu nikomu nic není. Nemluvě o informacích, jejichž zveřejnění je jistým způsobem sebevraždy. Je sice příjemné ulevit svému svědomí a říct kamarádovi o průšvihu v práci, ale že by to musel vědět kdokoliv?

5. Facebook stejně umře

Říkejte si co chcete, ale Facebook stejně záhy nahradí něco jiného… a možná to ani nebude trvat dlouho. Facebook je móda, což mu sice dneska svědčí, ale zítra — až přijde jiná móda — ho to zabije. I životnost užitečných internetových služeb je často pochybná (kdo z vás ví, co je, reps. spíš co byla, AltaVista?) a v případě komunitních služeb je zkáza prakticky nevyhnutelná. Logicky. Nastupující generace jen málokdy uznává to, co generace předchozí, a už z principu hledá jiné cesty. A na příchod nové „internetové generace“ rozhodně nebudeme čekat dvacet let…

Na závěr jedna poznámka: Ambicí tohoto článku není jakkoliv poškodit Facebook, tím méně vysmívat se jeho uživatelům (nebo přinejmenším ne všem ). Pokud máte Facebook rádi a přijde vám super, užívejte si ho plnými doušky. Tento text je naopak silně defenzivní — až mě zase bude nějaký chytrák napadat, jak je to možné, že „ty, takový počítačový machr, jsi takový tragéd, který ještě nemá profil na Facebooku“, můžete si být jisti, že jedinou mojí odpovědí bude odkaz sem…