Havlas.eu

S lehkým odstupem (zapříčiněným uzávěrkou, únavou a vodovodní havárií ve sklepě) se ještě jednou vrátím k veletrhu CeBIT, který se jako již tradičně konal začátkem března v německém Hannoveru. Stejně jako v předchozím příspěvku, se i nyní nebudu zaměřovat na žádné (slovy marketingu) „inovativní produkty“, ale několika málo (nekvalitními) obrázky a pár řádky textu vám přiblížím některé z mnoha zajímavostí, co byly na veletrhu k vidění.

Jedna z nejpraktičtějších věcím, které jsem na CeBITu potkal, byly tyto LED žárovky. Nešlo ovšem o žádné barvyměnící a podobná zvěrstva předvádějící rádobyefektní spotřebiče, ale o klasické bílé žárovky, ovšem na LED bázi. V praxi to znamená životnost jako osm úsporných žárovek nebo jako cca 50 žárovek klasických, spotřebu 1.5 až 4 Watty podle velikosti a svítivosti (všimněte si, že na displeji nahoře svítí údaj 16.1 W pro všech sedm — poslední není na fotce vidět — žárovek) a to vše našroubovatelné do klasického závitu. Teď už jen aby to mělo slušnou cenu, i když tu asijský výrobce určitě garantuje, a začalo se to u nás prodávat. 

Jako na každém veletrhu, i na letošním CeBITu mohlo zaplesat oko každého pořádného megalomana. Buď nad 18.4palcovými (!!!), totálně předraženými notebooky s Full HD (!!!) monitory, nebo nad něčím praktičtějším — třeba nad UPSkou do racku.

Když už jsme u UPS, nedá mi sem nezařadit i tuto fotku. Jedná se o záběr z profesionální serverové UPS stanice, která měla docházející akumulátory řešit nikoliv nahozením dieselagregátu, ale zprovozněním vodíkových palivových článků. Těžko říct, zda to autoři mysleli vážně, nebo je to nějaký vývojový vzorek, ale co zcela určitě myslet vážně nemohli, byla cedule varující „Vodík — nekouřit!“. Kdyby unikal zásobník s vodíkem, bylo by už asi dost jedno, jestli u toho někdo kouří nebo ne.

Zdaleka ne všechny německé reklamy jsou natolik dementní, jako třeba reklamy na prací prášky. Mnohé firmy se naopak prezentovaly velmi inteligentně nebo minimálně měly nějaké lákadlo, které lidi ke stánku přitáhlo. U jedné softwarové firmy to byl tento krásný kousek — BMW Zetta. Pro neznalé dodám, že jde o jedno z autíček pomáhajích k opětovnému rozvoji poválečného Německa. Perličkou je fakt, že do vozidla se nastupovalo dvěřmi v přední kapotě. Zetta se totiž vyráběla z rozpracovaných/šro­tovaných trupů stíhaček Messerschmitt Bf 109.

Jedna z věcí, které jsem opravdu nečekal, byl například stánek vládní íránské agentury pro turistiku a zahraniční obchod. Stánek naprosto nekorespondoval s vizitkou země „na černé listině“, naopak byl velmi promyšlený, kultivovaný a zajímavý (íránci nabízeli poměrně zajímavý software).

Je to malé, černé a hlasité. Co je to? Ne, to není začátek mírně rasistického vtipu, ale stručné představení velmi zajímavých doplňkových reproduktorů k notebooku. Genius Home Theater ve dřevě to samozřejmě není, ale vzhledem k velikosti hrály tyto repráčky opravdu dobře.

Kdybyste se náhodou chtěli na CeBIT za rok vypravit, připravte se nejen na — i na německé poměry — horentní vstupné (40 euro na den, 80 permanentka), ale též na neskutečné sazby za občerstvení na výstavišti. Ohřátý párek, stejně jako dvojku Coly pořídíte za tři eura, housku a větší pití za pět, cokoli jiného od deseti výš. Zajímavé ale je, že tohle megacornetto stálo pouhá dvě eura. Takže milovníci zmrzliny si přijdou na své ;-).

Štvou vás „ultrakvalitní“ chladiče, které po měsíci provozu kvičí jak prase těsně před zabíjačkou? Pak napříště vyžadujte test ventilátoru pod vodou nebo jako nástroj k přesypávání jemného písku z jedné krabice do druhé (vzadu).

Že se na IT veletrhu dá prorazit i jen s kusem svařeného plechu (pokud máte dobrý nápad), dokazovala firma typu „Franta Flinta kovoobrábění“, která představovala tyto velmi šikovné stolečky k uchycení volantů a pedálů k ovládání závodních her. Kdo si někdy podobné zařízení zkoušel instalovat doma, tuší, o jak geniální řešení jde.

Notebook na přání není žádnou novinkou. Tahle firma ovšem neladila podle přání zákazníků hardwarovou konfiguraci, ale vzhled šasi. Nešlo přitom o žádný nálepkový „šizuňk“, ale o pěkně poctivě na míru udělanou „krabici“. Prostě nic, co by se dalo zničit dřív, než notebook uvnitř zastará.