Havlas.eu

Winnenden. Německé město, které se „přes noc“ nechvalně „proslavilo“ po celém světě. Pro ty, co náhodou nesledují zpravodajská média, připomenu, že před několika dny tam sedmnáctiletý kluk s pistolí v ruce popravil 12 lidí na své bývalé škole a než jej policie zlikvidovala (resp. než jej zranila a on v reakci na to obrátil zbraň proti sobě), stálo to ještě životy dalších třech lidí. Po úvodním šoku začala společnost hledat důvod řádění mladého vraha. A našla jej velmi rychle — kluk hrál na počítači akční hry, a pak prostě vyrazil vyzkoušet do města nabyté „znalosti“. Jak jednoduché…

Myšlení masových vrahů je (naštěstí) jen málokdo schopen pochopit a vžít se do něj umí jen pár vyvolených, kteří zpravidla působí v elitních policejních sborech. Tito na slovo vzatí odborníci obvykle tráví měsíce (mnohdy i roky) vyšetřováním nejhorších (vícenásobných) zločinů. Milimetr za milimetrem postupují, aby dali dohromady skládačku mnoha okolností (často i náhodných), které vyústily v krveprolití. Tentokrát jim média a politici práci ušetřili, byť i prostému, selským rozumem uvažujícímu člověku musí být jasné, že vykonstruovaná rovnice má zásadní matematické chyby. Když německá policie druhý den po masakru analyzovala chlapcův počítač, zjistila, že převečer hrůzného činu hrál akční hru Far Cry (2). Zasvěcení vědí, že jde o klasickou akci typu „sejmi všechno co se hýbe“, a ti, kdož náhodou patřičné know-how neměli, byli o tom ihned zpraveni. Mezi řádky se však také objevila pravdivá informace, že tato hra patří mezi nejpopulárnější ve svém žánru a hrají ji po světě miliony lidí. Jaktože tedy nejsou miliony masových vrahů a svět se nepřiblížil na okraj propasti?

Jenže selský rozum zjevně není to, co by mnozí politici — a bohužel ani mnozí moji kolegové-novináři — běžně používali. Média vzala za vděk dalším skandálním tématem a státní představitelé okamžitě začali pořádat hony na hlasy v podobě velkohubých prohlášení „zakažme (akční) počítačové hry nebo je alespoň výrazně omezme“. U starší generace jistě uspějí, takže napříště mají slušnou šanci, že nebudou muset opustit svá oblíbená korýtka. Jenže i kdybychom navzdory absenci milonů vrahů (rozuměj hráčů akčních her) připustili, že se někdo může stát zabijákem po zahrání si počítačové hry, vyřešil by zákaz her problém? Těžko. Jednak se vraždilo dávno předtím než slovo „počítač“ spatřilo světlo světa a navíc podobné „pokleslé zábavy“ by i tak zbylo dost. Dívali jste se například v poslední době na televizi? A třeba i jinak obecně kladně hodnocená literatura není v tomto ohledu bez viny. Pravdou sice zůstává, že ani kniha, ani film, ani jiné médium nejsou zdaleka tak interaktivní jako počítačová hra (i když…), ale kdyby podobný „mechanismus zrodu vraha“ fungoval, jistě by jej dokázalo spustit i něco jiného než „gamesy“.

Avšak vůbec největší katastrofou jsou názory „odborníků“. Třeba i na tak solidním médiu, jako je ČRo 1 Radiožurnál, si posluchači mohli vyslechnout, že škodlivost akčních her pro mladého člověka jistě existuje (to je ještě — minimálně za určitých podmínek — pravda) a že celý problém spočívá v nedostatečné informovanosti rodičů. Jinými slovy než dítě nechají hrát, nevědí, co vlastně jejich ratolest uvidí. Snadným řešením by přitom mohl být jakýsi „státní úřad pro kontrolu her“. U takových blábolů už člověk neví, zda má brečet nebo se smát. Zatímco zjistit například obsah Lisabonské smlouvy je skutečně oříšek, o hrách existují naprosto přesné a vyčerpávající informace dávno předtím, než se vůbec objeví na trhu. To, co by státní úřad (pod tlakem lobby zábavního průmyslu a korupce) nezvládal s vysokými finačními nároky, zvládají velmi dobře fanoušci nebo komerční subjekty (a ještě se na tom velmi dobře uživí). Koneckonců důkaz, že by podobný úřad vůbec k ničemu nebyl, existuje v USA. Tam je podobná instituce naopak velmi kontroproduktivní — jako pro mládež nevhodnou označí klidně hru se sociální tématikou, kde se lidé koupou nazí (kupodivu), ale „rozmazávání“ lidí po zdech je pro děti vhodné, neboť vývojáři chytře udělali zelenou krev místo červené. Nemluvě o tom, že při stále vysoké míře pirátství, která u nás vládne, by i dobře fungující instituce k ničemu nebyla. Nebo budeme doufat, že warezová scéna „půjde do sebe“ a začne hry cenzurovat?

Vraťme se ještě na chvíli zpět do Winnendenu. Nejsem sice odborný kriminalista (ti se doufejme ještě dostanou ke slovu), ale už z prvních zpráv bylo nad Slunce jasnější, kde zhruba byl problém. Shrňme si fakta o mladém masovém vrahovi:

• Pocházel z rodiny, která vlastnila prosperující soukromou firmu, podle slov spolužáků „měl, na co si vzpomněl“.
• Podle dalších výpovědí blízkých přátel „novopečeného vraha“ to byl jedinec zamklý, který neměl příliš přátel a který neměl příliš úspěch u dívek.
• Jeho otec je náruživý sportovní střelec a syna se snažil ke střelbě přitáhnout.
• Vražednou zbraní byla otcova malorážka, proti všem pravidlům v domě volně dostupná (chlapec odešel z domu nepozorován s pistolí a 250 (!) náboji).
• Vraždil systematicky, chladnokrevně, střelou do hlavy.
• Na místě činu (ve škole) zabil 12 lidí, z toho 8 dívek a 3 učitelky.

Shrňme si to do jedné věty: Rozmazlený fracek bez hodnotového systému, bez rodinného zázemí a bez přátel vzal doma volně dostupnou zbraň, jež uměl díky svému otci ovládat, a pozabíjel dívky, které se mu líbily a nemohl je získat. (Ostatní lidé prostě jen stáli v cestě, případně se díky vlažnému zásahu policie dostali ve špatný čas na špatné místo.) Paradoxem je, že náš „západní“ svět příkře odsuzuje podobné „vraždy ze cti“ ve světě muslimském, ale když se něco podobného stane doma, má strach pohlédnout pravdě do očí a raději dává prostor moralistům, aby se vozili po naprosto nesouvisejících oblastech. Takže skutečná příčina zůstane nakonec nepotrestána a co hůř, nikdo ji ani nezmíní. Přitom i ti často kritizovaní muslimové si uvědomují, že tudy cesta nevede a alespoň se snaží proti tomuto problému bojovat. Mimochodem, vsadím se, že (pomineme-li tento problém společnosti) pravděpodobný hlavní viník všeho, tedy otec zanedbaného ozbrojeného chlapce, zůstane nepotrestán nebo vyvázne s minimálním trestem za nezabezpečení zbraně. Jinými slovy budeme držet minuty ticha, ale mrtvým dívkám se v podstatě vysmějeme.